Vítezství nad JOJO efektem

  

 Trvalo mi to 34 let, než mi došlo, že hladovky, diety z časopisů a počítání Kilojoulů nejsou tou správnou cestou k trvalému zhubnutí.

     

    Vždycky (už jako dítě) jsem byla řekněme oplácaná. S pubertou se to horšilo a v dospívání šla kila postupně nahoru. Potom vždy přišla na řadu nějaká ta hladovka nebo počítání Kilojoulů. Kila se shodila a šup potom jsem se JOJO efektem dostala zpátky a ještě nějaká ta další kila navíc. Se svými 162cm jsem tak vážívala vždy na hraně 69kg až 74kg.

Větší zlom pak nastal po 1. dítěti (i když ne v těhotenství – to jsem nabrala 10kg a porodem je měla dole). Ale bohužel mi ve 4 měsíci těhotenství zjistili špatnou funkcí štítné žlázy (měla jsem zvýšenou funkci a v těhotenství jsem spíš hubla). Zdravotní stav se postupně zhoršoval, a tak mi štítnou žlázu v srpnu 2008 odoperovali. V období, než jsem začala brát hormony štítné žlázy v pilulkách (a tudíž jsem měla zpomalený metabolismus), jsem nabrala cca 5kg a v dalším období kdy mi hormony opět vysadili, jsem přibrala opět cca dalších  5kg. A bylo to tu!!!! Už na mě koukal z váhy „SNĚHULÁK“ jak já říkám a měla jsem 82 kg. Při druhém těhotenství v roce 2010 a po porodu váha opět hormonálními změnami (změnami dávkování dodávaných hormonů štítné žlázy) hodně kolísala. Ale nakonec se opět zastavila na „sněhulákovi“ teď už 83kg.

    Nic z toho mě ale nijak nepřimělo se sebou něco dělat. Říkala jsem si, že manžela jsem už varovala, že můžu skončit jako velká kulička. Dětem se máma líbí taková jaká je….. tak proč s tím něco dělat.

    První impuls něco měnit nastal v listopadu 2011, kdy u nás na vsi začal aerobik, který jsem měla vždy moc ráda, a tak jsem začala chodit dvakrát v týdnu. Na váhu to ale žádný vliv nemělo. Jedla jsem pořád stejně hodně a jediné jak to změnit mě napadalo, aby mě někdo přihlásil do „Jste to, co jíte“. Sama jsem pro to ale nic nedělala. Stravu jsem také neměnila, protože jsem si říkala, že jsem klasický případ JOJO efektu a už prostě nevím, jak to mám dělat správně.

    Druhý impuls přišel na konci ledna 2012, kdy nám na cvičení jedna paní přinesla nakopírované jídelníčky s dietou. A chtělo se nás do toho pustit víc. I tak mi ale tyhle papíry ležely doma bez přečtení několik dní, než jsem v televizi uviděla reklamu na hubnoucí prášky pro ženy po čtyřicítce, které jak hlásala reklama, samovolně přibývají na váze. A v tu chvíli mi nějak v hlavě zazvonily varovné signály!!!! Co budu dělat za 6 let, když přiberu ze svých 83kg. To skončím raz dva na metráku :-( A tak se začalo. Přečetla jsem si podklady pro dietku (z Naturhausu) a druhý den na ní nakoupila „materiál“ a začala jsem podle ní jíst. Musela jsem zařadit svačiny a jíst tedy 5x denně. Hodně ovoce, zeleniny a masa a v podstatě bez příloh. No a přehouplo se pár dní a kila mi začala jít dolů. A šla dolů opravdu rychle. Až jsem začala panikařit. Čím rychleji zhubnu, tím snáze to zase dostanu zpátky jako při každém mém minulém pokusu. Tak jsem začala na internetu hledat pomoc. Ale vůbec se mi nedařilo. Všechno bylo spojené s nějakými podpůrnými preparáty a to jsem nechtěla.  Navíc jsem vařila podle diety jídlo pro sebe a pro rodinu zvlášť, nebo si manžel něco ukuchtil sám. A bylo to dost časově náročné.  Chtěla jsem začít vařit pro všechny společně, abychom se jako celá rodina naučili jíst zdravě. Aby si i děti zvykly jíst tak, jak se má a neměli potom stejné problémy s váhou jako mamka s tátou.

Mezitím přišli moje 34. narozeniny a nápad pořídit si nějaký stroj na cvičení domů. Nakonec to vyhrál Orbitrek. Už při nákupu jsem počítala s tím, že asi skončí jako „němý sluha“ obložený oblečením. Ale přeci jen?… co kdybych to tentokrát zvládla.

Na internetu jsem stále bez úspěchu hledala pomoc, až mi nakonec moje štíhlá sestra poradila právě Janu Škramlíkovou, se kterou se znala z dálkových běhů. Tak jsem si jí zadala na netu a hned našla, co jsem potřebovala. Přečetla jsem si celé stránky a hned se i objednala. Do dvou dnů mi Jana zavolala a domluvili jsme se, že si rovnou začnu psát jídelníček, abychom od začátku měli na čem pracovat. Nejtěžší asi bylo psát pití, protože s tím jsem nikdy problémy neměla a piji spíš víc než míň. Ale šlo to. I na rodinnou oslavu jsem si sebou brala papír a tužku a poctivě zapsala každou vodu, čaj i jídlo s oslavy. V té době jsem měla z předchozí diety dole asi 7 kg, ale vzhledem k mé výchozí váze se bohužel žádné ovace nekonali a v podstatě si nikdo ani ničeho nevšiml.

Už jsem se nemohla dočkat, až začnu s Janou spolupracovat. Pak přišel den „D“. Vyzbrojená svým jídelníčkem jsem dorazila k Janě. Na tuhle hodinu jsem šla s tím, že jedna, max. dvě sezení budou stačit + nějaký ten zdravý nákup s asistencí, protože víc jsem si říkala, že je drahé a tohle bude dostačující. Ale ouha….už během prvních 15 minut mi bylo jasné, že mozek nestíhá vstřebávat tolik informací a že bude dobré zainvestovat více času i peněz a zvolit jeden z Janiných programů. Ostatně za život jsem projedla mnohem více peněz, a tak jsme se domluvili hned na základním programu.

    Myslela jsem si, že o zdravé výživě už něco vím, ale mé první dojmy s úvodní hodiny byly ve shrnutí „VÍM, ŽE NIC NEVÍM“. Pro začátek mi dala Jana pár úkolů co zařadit do jídelníček co vyřadit a kdy a jak a šla na mě postupně a pomalu. Doma jsem to vyzkoušela a šlo to. Hlad jsem u toho neměla a ani žádné chutě na sladké. Kila šla stále dolů (poměrně rychle) a při dalších hodinách jsem přidávala do jídelníčku, mě dříve neznáme suroviny (kuskus, bulgur, jáhly, červenou čočku, cizrnu, tofu, sojový salám, chléb z celozrnného šrotu). Přiznám se, že  né všechny novinky se ujali. Některá jídla jsem vyzkoušela a zavrhla (např. tofu párky, tofunéza), ale jiné jsem si naopak oblíbila a těch je podstatně víc. V přílohách u mě vede kuskus a bulgur, ty jsou skvělé jak jednoduchou přípravou, tak chutí. Sojový salám, sojové karbanátky také chutnali hned. Horší už to bylo s chlebem z celozrnného šrotu, ale i ten si mě postupně získal. Nyní je mám v jídelníčku zařazené pravidelně, abych alespoň zčásti splnila čistě rostlinná jídla, která by se měl zdravý jídelníček obsahovat a tu a tam vyzkouším nějaké nové produkty a nové recepty. Je to jako se vším … něco se ujme a něco ne. Každopádně máme teď celá rodina mnohem pestřejší jídelníček než dříve.

Orbitrek jako němý sluha nakonec neskončil, šlapu na něm tak často, jak to jen jde a je to můj velký pomocník při hubnutí. Snažím se na něj tak 4x v týdnu vlézt (někdy i častěji). Do toho občas aerobik a teď jsem i úspěšně zvládla závod v běhu na Doubravce. To byl úžasný zážitek něco takového dokázat.

     Na 4 návštěvě jsem od Jany konečně dostala skripta a schéma jídel. A nedám bez nich ránu. Schéma mám trvale na lince a před každým jídlem listuji, kolik čeho si mám navážit a nakonec i teď po ukončení programu si jídlo dál sama zapisuji. To co mě ze začátku otravovalo, se teď stalo automatikou. Původně jsem po ukončení programu hned první den přestala jídla psát, ale byla jsem celý den zmatená… kdy že jsem to jedla tu svačinu? … v kolik si dát tu večeři? … hned další den jsem si to začala zpátky psát. A kdyby jen to. K Janě se objednal i manžel a tak to teď vážím a zapisuji nám oběma. Když viděl, jak mi to šlo tak to chtěl zkusit také.  A že se mi zadařilo :-)

    Po ukončení programu jsem vážila 61kg a to je tedy 22 kg dole. Jana mě ubezpečila, že nevadí, že to šlo rychle a že se to brzy zastaví. Tělo si samo řekne dost. Taky už se hubnutí výrazně zpomalilo a počítám, že se brzy zastaví. Se svojí váhou jsem teď nesmírně spokojená. V takový (pro mě zázrak) jsem ani nedoufala. Ale bála jsem se Janu úplně opustit. Přeci jen můj celoživotní strašák „JOJOefekt“ mi nedá spát a tak jsem se raději předběžně domluvila, že se přijdu za 3 měsíce nechat zkontrolovat. Mezitím tam chodím s manželem a Jana si mě také pokaždé nezapomene překontrolovat.

Děti (1,5 roku a 4 roky) si také začínají zvykat, že jim postupně měním to, na co byly zvyklé. Šťávu JUPÍ jsem vyměnila za mnohem zdravější 100% šťávu. Jogurty co se jen tváří jako jogurty se vyměnily za ty opravdové. Salámy kupujeme už jen s min. 80% masa. Sníme jich teď mnohem méně, a tak ani není poznat, že jsou dražší.

Teď už jen držím palce manželovi a i všem dalším Janiným klientům. A vlastně i sobě … aby mi mé odhodlání jíst zdravě vydrželo minimálně na celý život a dala jsem tak dětem lepší příklad než jak tomu bylo v časech před Janou :-)

Mockrát děkuji Lence, že si dala tu práci, aby o svém hubnutí napsala. Ještě více děkuji za odvahu, zveřejnit své fotografie. Děkuji. Lenka během programu poctivě splnila vše, co jsem jí řekla. Také vytrvale sportovala. Její snaha a pevná vůle jí přinesly výborný úspěch. Přeji Ti Leni, aby si nové váhy užívala napořád a nemusela jsi se už potýkat s nadváhou a nepříjemnostmi, které život s kily navíc doprovází.