RSS

Výdobytky moderní doby, aneb cesta do historie „Éček“

11 led

Kde a proč vznikla potřeba používat přídatné látky nebo-li „Éčka“?

Naprostá většina živých organismů přijímá živiny z čerstvých zdrojů potravy. I člověk ještě dlouho poté, co se napřímil a získal status Homo sapiens sapiens, jedl pouze čerstvou potravu, byť postupně již tepelně upravovanou. Vlivem střídání ročních období a také tím podmíněné migrace lovné zvěře, se období, kdy bylo čerstvé stravy dostatek, střídala s obdobím, kdy nebyla k dispozici. Tak vznikla nepochybně již u pračlověka myšlenka, jak uchovat potravu na tzv. „horší časy“. Jedním z prvních způsobů uchovávání potravin bylo zřejmě sušení. Pravděpodobně k této formě konzervace dospěl pračlověk čirou náhodou. Stejně tak je dost pravděpodobné, že pračlověk obývající převážně jeskyně, mohl náhodou zjistit, že když uloží maso do její chladné části (spíš to ale udělal z důvodu, aby se k jeho zásobám nedostala zvěř), vydrží tam mnohem déle. Takže i chlazení můžeme považovat za letitý způsob konzervace. Postupně pak logiky přicházelo na řadu uzení, tepelná úprava a ochucování různými přísadami.

       Přidávání různých látek do pokrmů, za účelem zlepšení chuti, vůně, vzhledu či trvanlivosti se datuje již od pradávna. Nejstarším a nejdůležitějším vylepšením jídla je sůl. Stejně tak ocet, kouř a různá koření se používá po tisíciletí. Příprava jídla postupně přestávala být jednoduchou záležitostí, lidem už totiž nešlo jen o nasycení, ale jídla měla mít i rozmanitou chuť.

Takové způsoby jako je mražení, dehydratace, vakuové balení a zejména použití chemických látek, jsou již výdobytky moderní společnosti. Počátkem dvacátého století rostla poptávka po trvanlivějších potravinách. Rostoucí znalost chemických a fyzikálních pochodů, souvisejících s potravinami, pak umožňovala vycházet této poptávce vstříc. Množství látek (barviv, konzervantů, aromat atd.) používaných v potravinářském průmyslu stále stoupalo a v současné době se odhaduje, že například ve Spojených státech se do potravin přidává přes 2500 různých látek.

V ČSSR se až do roku 1989 spotřeba potravinářských aditiv nezvyšovala díky omezování jejich dovozu. Od roku 1985 do roku 1989 dokonce poklesla o 14 %. Po roce 1989 se však situace radikálně změnila. Domácí výrobci si uvědomili, že pokud chtějí konkurovat zahraničním producentům, musí i oni vyrábět levnější, trvanlivější a zároveň vzhledově lákavější potraviny. Exploze používání přídatných látek byla naštěstí následována přijetím zákona o potravinách, který zaručuje, že se spotřebitel z obalu (většinou) dozví o přítomnosti těchto látek v potravině.

K rozmachu používání potravinářské chemie též přispěl i dnešní negativní rys gastronomie, a tím je skutečnost, že často „jíme očima“ a také větší důraz dáváme na to, jak nám jídlo chutná, než na to jaké je jeho složení a nutriční hodnota. A tak místo toho, abychom vytvářeli poptávku po čerstvých, kvalitních potravinách, dáváme prostor spíše výrobkům s dlouhou trvanlivostí, vysokou dostupností a nízkou cennou a necháváme své chuťové smysly obelstívat chemickými látkami.

Pojďme se ještě zamyslet. Když už tedy máme k dispozici vysoce trvanlivé zboží, sezónní potraviny jsou k dostání po celý rok v neomezeném množství a nemusí se na ně stát fronty, mohli bychom nakupovat 1 – 2x týdně. Tak proč se nezkracuje otevírací doba v obchodech s potravinami? Proč je otevřeno do pozdních nočních hodin, proč musí prodavačky chodit do práce i o Štědrý den a státní svátky? Stále vymýšlíme způsoby, jak si někde ušetřit čas, ale pořád ho máme nedostatek.

Advertisements
 

Vlastnosti: , , ,

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: